úvod | balení dárků | předváděcí show a akce | svatební nabídka | zajímavosti, novinky | knihy | kontakt
darkovebaleni.cz kreativnikurzy.cz e-shop

Co o nás napsali

Od r.1995, kdy vznikla firma Ozdobné balení dárků, vychází mnoho článků v nejrůznějších časopisech a novinách – například Puls, Květy, Praktická žena, Elle, Cosmopolitan, Marianne, Vlasta, Tina, Blesk, Madam Business, Mladý svět, Maminka, Jackie…

Zájem médií vznikl především díky originálnímu nápadu založit první firmu s touto službou v Čechách a díky netradičním a nápaditým způsobům dárkového balení.

Radka Křivánková je také častým hostem televizních a rozhlasových pořadů.. Ukázky některých článků si můžete zde přečíst.

Madam Business, únor 2007

RADKA KŘIVÁNKOVÁ, MISTRYNĚ V OZDOBNÉM BALENÍ DÁRKŮ

Je častým hostem různých televizních pořadů, veletrhů a výstav… Její umění je obdivuhodné. Dárky, které balila, jsme naposledy mohli vidět například ve vánoční reklamě jednoho mobilního operátora. V květnu 2005 otevřela v Praze první samostatnou prodejnu - největší svého druhu v České republice.

Jak jste se dostala k ozdobnému balení dárků, to asi nemůže dělat každý, musí být pro to fantazie, estetické cítění, trpělivost a hlavně talent?

Je pravda, že estetické cítění a výtvarné nadání jsem měla už od malička. Bavilo mne vytvářet různé věci z papíru a také malování. K balení dárků jsem se však dostala spíše náhodou. Po mateřské dovolené zrušili mé místo aranžérky v obchodním domě. Musela jsem tedy hledat práci, pak mě napadlo pronajmout si stánek a nabízet zákazníkům balení dárků. Jako první v Čechách jsem se rozhodla poskytovat službu balení dárků. Startovala jsem zcela bez peněz. To, co jsem za den vydělala, jsem druhý den hned investovala do zboží, a tak to zpočátku šlo stále dokola.

Myslím, že ozdobně balit dárky se může naučit každý. Ale musí to člověka bavit. Vidím to na kurzech, které pořádám. Přijdou ke mně i naprostí amatéři a po jednodenním kurzu si každý odnáší skutečně krásně zabalené věcičky. Většinou jde jen o pár jednoduchých triků a fíglů, které se dají rychle naučit. Prozrazuji je i ve svých čtyřech knihách.

Jste držitelkou dvou rekordů zapsaných v Guinnessově knize, za co jste rekordy obdržela?

První rekord, zapsaný v roce 2001, jsem dostala za nejmenší zabalený dárek. Na Festival rekordů jsem přivezla ukázat australský opál o průměru tří milimetrů. Na něj jsem vyrobila krabičku čtyři krát šest milimetrů a tu pak ozdobně zabalila do tenkého papíru s vějířkem, mašlí a peříčkem. O rok později jsem ozdobně zabalila naopak největší dárek. Nákladní automobil IVECO, který měl rozměry osm krát čtyři krát tři metry. A to je můj druhý rekord zapsaný v Guinnessově knize rekordů. 

S jakým nejbláznivějším požadavkem na zabalení dárku jste se setkala, balila jste někdy něco živého, třeba člověka?

Těch bláznivých přání bylo mnoho. Balila jsem dvanáct houpacích křesel i s figurínami, auta i pračku a také slečnu… Tedy ne že jsem ji „balila“, ale zabalila jsem ji do papíru s mašlí a velkou ozdobou. Bylo to pro jeden pánský časopis.

za rozhovor poděkovala Markéta Bartíková

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

PULS, prosinec 2006

DESIGNÉRKA DÁRKŮ

 

Už dvanáct let si Radka Křivánková, zakladatelka firmy Ozdobné balení dárků, hraje s papíry, stuhami a krabicemi, ale ještě ji to bavit nepřestalo. V době, kdy vzniká tenhle rozhovor (konec října), už má dárky nejen nakoupené, ale i zabalené, a ne ledajak. „Svoji rodinu se snažím vždycky překvapit, což vůbec není snadné – máme sice na výběr 300 druhů papíru, oni je ale většinou všechny znají. Takže se snažím aspoň některé nové vzory utajit.“

 

Těší mě přehazovat lidi do plusu

Těsně před svátky jsou u našich stánků samozřejmě velké fronty, a největší na Štědrý den. Lidi jsou nervózní, hádají se, kdo koho předběhl, já ale ze zkušenosti vím, že se i s takovou náladou dá něco udělat. Zažila jsem, že se deset lidí ve frontě společně bavilo a vtipkovalo a všichni se dívali, jak se dá zabalit koloběžka. A může za to slečna za pultem, která dokáže takovou atmosféru vytvořit. Nejvíc mě potěší, když nerudná paní, která přišla s výrazem ´všichni jste pitomci a stejně to neuděláte tak, jak si představuju´ odchází nakonec nadšená a s úsměvem.“

 

Krásně balit může každý

„Aranžérská škola není vůbec potřeba. Naprostá většina mých zaměstnanců je z úplně jiných oborů, balit se naučili až u nás.“

 

Radka Křivánková si na svých nápadech a fíglech nesedí, vydala už čtyři knížky názorných návodů a pořádá i kurzy pro veřejnost.

Moc jsem si zákazníky rozmazlila,“ směje se. „Když jsem začínala, byli nadšení z krabice od bot polepené barevným papírem. Dneska přijde slečna a – jé, vy máte oranžovou stuhu jenom do meruňkova, já bych chtěla spíš pomerančovou...“

Vzkaz pro čtenářky Pulsu: „Když už někomu dáváte peníze, nestrkejte je jen do obálky. Použijte například originální obal ve formě přáníčka, kde je místo na vsunutí svinuté bankovky.“

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Fresh Magazíne, listopad 2006

BALENÍ DÁRKŮ

Majitelka firmy Ozdobné balení dárků Radka Křivánková (38) se na podnikatelskou dráhu vydala z nutnosti. Po splnění mateřských povinností se chtěla vrátit k původní profesi, ale smůla – právě se snižovaly stavy. A znovu zaměstnat matku dvou malých dětí? Ale no tak, vždyť přece žijeme v Česku…

Vyškolená aranžérka tedy přemýšlela, co dál. Psal se rok 1995 a hledání práce nebylo snadné. Pak ji napadlo zákazníkům balit dárky.

Za balení se přece neplatí!

Nová služba, v té době unikátní v celé republice, se začala pomalým tempem rozjíždět. „Pár zákazníků bylo opravdu šťastných,  když jsem jim dárky hezky zabalila alespoň do krabice od bot. A já jsem si v duchu říkala, že tuto práci budu dělat tak dlouho, dokud mě bude bavit.

Tipovala jsem to zhruba na půl roku, brala jsem to jako východisko z nouze a navíc mi někteří lidé dávali najevo, že balit dárky za peníze je neslýchaná věc! Vždyť dříve se v rámci obchodního domu dárky balily zdarma do firemního papíru. Jednou ke mně přišla paní s otázkou, kolik stojí zabalení bonboniery. Třicet korun, odpověděla jsem. Rozčílila se a odsekla, že by jí to vyšlo levněji, kdyby si koupila papír v papírnictví a zabalila si dárek sama doma. Ano, vyšlo, odpověděla jsem v klidu. Je to podobné, jako když jdete na oběd do restaurace a dáte si řízek nebo si necháte v čistírně vyčistit šaty. Doma by vás to vyšlo také levněji... Trvalo několik měsíců, než si lidé zvykli na fakt, že balení dárků je služba jako každá jiná a navíc, že dárky zabalené od nás vypadají přeci jen o mnoho lépe.“

Chci, úsměv!

Jenže hned první Vánoce Radku Křivánkovou přesvědčily, že zřejmě vyplnila bílou díru na trhu. Zájemců o ozdobné balení bylo tolik, že si musela najmout první brigádnice. Potom další a firma se začala rozjíždět. Rozmach s sebou však přinesl i problém, který tak dobře znají všichni podnikatelé. „Najednou jsem zjistila, že jedna brigádnice mě okrádá, další soustavně chodí pozdě a není na ni spolehnutí, další je pomalá a nešikovná, další je nepříjemná na zákazníky, jiná by zas chtěla dvojnásobný plat atd. Sehnat kvalitní lidi se snažím již 12 let a je to jako hledat jehlu v kupce sena. Hledám spolehlivé a šikovné zaměstnankyně, které by se také uměly na zákazníka usmívat. Úsměv a příjemné obsloužení si zákazníci zapamatují, a proto se k nám vracejí. Sama jako vyškolená aranžérka tvrdí, že pro ni není rozhodující, zda adeptka na práci má střední odbornou školu, či nikoliv. „Už tolikrát jsem se přesvědčila, že vyučená aranžérka neumí vůbec nic. Mě například ve škole balit dárky neučili. Naučila jsem se vázat silonové nitě do výlohy a oblékat figurínu, tím to haslo. Balit dárky jsem se naučila sama až praxí.“

Stále více nápadů

Firmě Ozdobné balení dárků začalo dařit. Bylo to i díky majitelce, která uváděla do života stále více nápadů. „Vymýšlela jsem si nové způsoby dárkového balení, některé krabice a přáníčka jsem si sama vyráběla. Jednu dobu jsem uvažovala o tom, že si nápady nechám patentovat, protože konkurenční firmy mě bez okolků kopírovaly. Na patentovém úřadu jsem ale narazila - za jeden nápad bych musela zaplatit 4000 korun, oni by žádost rok posuzovali a pokud by ji uznali, zaplatila bych další tisícovku. V té době jsem měla už přes 100 evidovaných postupů, takže jednoduchou aritmetikou jsem dospěla k závěru, že bych hodně prodělala.“ Za úsměvnou tečku pak Radka Křivánková považuje i kuriózní vyjádření patentového úřadu ve smyslu: „My vám nápad zaregistrujeme, ale pokud někdo váš postup napodobí a zvolí jiný balicí papír, tak se to považuje za nový nápad…“ Rozhodla se proto pro zcela opačnou variantu - všechny své nápady prozradit. „První kniha v nákladu 5000 kusů se vyprodala během měsíce a nyní na podzim vychází už čtvrtá, určená dětem. Lidé mi píši děkovné maily a dopisy, že podle mých návodů balí dárky svým blízkým a dělají tím radost. A mě to těší víc, než kdybych si své nápady držela pod pokličkou.“

Reklamu neuznávám

Náš časopis je i o reklamě, na kterou má Radka Křivánková osobitý názor. „Reklamu moc neuznávám, pro mě jsou to vyhozené peníze. Párkrát jsem zkusila inzerovat, ale bez valného ohlasu. Asi před třemi lety jsem si řekla dost, zkusím to bez reklamního průmyslu. Držím se toho a mému podnikání to zatím nikterak neuškodilo. Věřím na nejúčinnější reklamu, která se šíří mezi lidmi – slovní doporučení. Sice to chvíli trvá, ale lidé tomu věří daleko více než věcem, které vidí v televizi nebo v novinách.“

Dárky obdivoval Havel i princezna Diana

První známou osobností, pro kterou Radka Křivánková balila dárek, byl zpěvák Jiří Korn. „Šlo o láhev whisky a dodnes si pamatuji, že jsem ji zabalila do zlatobílého papíru.“

Pražské šikovné ruce ocenili například i Marek Eben, Lucie Bílá, Hana Zagorová, ale i japonský císařský pár, princezna Diana a prezidentové Havel, Klaus či Gorbačov. „Na zakázku vyrábíme luxusní dárkové krabice. Ta pro Václava Havla byla potažena ručním papírem a vykládaná saténem,“ prozradila něco ze zákulisí svého podnikání Radka Křivánková.

Za balení do Guinnessovy knihy

Pokud by mladé podnikatelce někdo položil otázku – jaké výzvy máte před sebou? – mohla by mu s klidem v duši říci, že ve svém oboru už dokázala dojít téměř na vrchol. V roce 2001 se zúčastnila Festivalu rekordů a kuriozit, kde divákům ukázala zabalený miniaturní dárek – opál o průměru 3 milimetrů. „Byl zabalený v mnou vyrobené krabičce o velikosti 4 x 6 mm. Byla to samozřejmě piplačka, pracovala jsem jen s pinzetou a nemohla jsem téměř u toho dýchat. Jakmile jsem vydechla, všechno se mi rozlétlo,“ vzpomíná s úsměvem na svou práci, která je zanesena i v Guinnessově knize rekordů. O rok později přibyl do této světové knihy další zápis s jejím jménem – zabalený kamion o rozměrech 8 x 4 x 3 metry. „Museli mi s tím pomáhat brigádníci, navíc bylo ošklivé počasí, foukal nepříjemný vítr. Když už jsem to téměř měla hotové,  počasí opět zahrozilo a celé se mi to potrhalo. Takže jsem musela vylézt na štafle a začít znovu.“

Stále tvrdí, že dokáže zabalit opravdu všechno, včetně člověka či živých nebo vycpaných zvířat.

„Nedávno se mě dcera ptala, zda bych zvládla i zmrzlinu v kornoutku? I to by šlo, nesměla by ale být moc rozteklá,“ sebevědomě říká. V tomto případě by se ovšem „dárek“ balil rozhodně kratší dobu než kolik Radka Křivánková garantuje zákazníkům ve svém obchodě – maximálně 5 minut.

„Dostala jsem i nabídku zabalit elektrárenský komín vysoký 150 metrů. Odmítla jsem. Moje firma má název Ozdobné balení dárků, ale toto by už nebylo o balení dárků, spíše o stavařině. Postavit lešení, omotat ho nějakou látkou, to není nic pro mě…

Mám v hlavě spoustu dalších nápadů, co krásně zabalit, ale nechci to zatím prozrazovat.“  Kdo ví, na jaký další český zápis v Guinessově rekordů se můžeme těšit - možná si to Radka Křivánková časem přece jen rozmyslí a jednou nějaký miliardář najde na ruzyňském na letišti  ozdobně zabalený a velkou stuhou převázaný Airbus 380…

Martin Dudek

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Žurnalistika, listopad 2006

KDYŽ ŽENA BALÍ…

aneb rozhovor s Radkou Křivánkovou

Setkat se a popovídat si Radkou Křivánkovou je jako rozbalovat blankytně modrý krásně nazdobený dárek. Tak je to příjemné a plné milých překvapení.

To, co se povedlo Radce Křivánkové, se povede málokteré ženě s kvalitním zázemím. Ona to zvládla sama, čerstvě rozvedená a s dvěma malými dětmi doslova na krku. Dnes je majitelkou úspěšné firmy Ozdobné balení dárků, autorkou čtyř publikací a držitelkou dvou rekordů zapsaných v Guinnessově knize rekordů. Její firma skvěle funguje dvanáctým rokem a stále se rozrůstá. Balila dárky například princezně Dianě, japonskému císařskému páru, Lucii Bílé, Václavu Havlovi, Václavu Klausovi a mnoha dalším celebritám. Její úspěch stojí na dobrém nápadu, kreativitě a neustálé pracovitosti.

To je portrét Radky Křivánkové – úspěšné podnikatelky. Mě však zajímá Radka Křivánková jako žena. Lze vůbec oddělit tvůj soukromý život od profesního? Mám za to, že tvůj život je svázaný s balením dárků velmi pevnou mašlí.

Je pravda, že propojuji svoji práci se soukromím, ale myslím, že kdyby někdo přišel ke mně domů, nepoznal by, čím se živím. Nejsem až takový blázen, abych měla doma vystavené zabalené dárečky, nebo aby se mi po bytě válely dárkové papíry. Ale v hlavě mám práci skoro pořád, i když já to neberu jako práci, ale jako zábavu a radost. Například, když jedu na dovolenou, vždycky koukám v místních papírnictvích po dárkových papírech, nebo když jsem byla v létě v Chorvatsku, nasbírala jsem si tam malá zajímavá semínka šištiček, která pak použiji k výzdobě dárku nebo na přáníčka.

Je rozdíl mezi Radkou Křivánkovou na začátku kariéry a teď po dvanácti letech?

Myslím, že velký. Každého člověka mění zkušenosti. Ty dobré i ty špatné. Během podnikání jsem obojího zažila hodně. Dřív jsem se hroutila z věcí, nad kterými se dnes spíš jen pousměju a házím je za hlavu. Za každý kopanec jsem vděčná, protože mě posunul někam dál – zkrátka, co mě nezabije, to mě posílí.

Jak se ti daří skloubit podnikání s péčí o rodinu?

To je věc, kterou řeším od počátku. Není snadné být sama na dvě děti i sama na celou firmu. Byly chvíle, kdy jsem se víc věnovala dětem a po čase jsem zjistila, že jsou problémy ve firmě. Pak jsem se víc začala věnovat firmě a nastaly problémy s dětmi. Zjistila jsem, že se musím naučit vše zvládat souběžně a v rovnováze – jedině tak to může fungovat.

To se lehce řekne, naučit se vše zvládat souběžně, ale tvůj den má, jak se říká, 25 hodin a ty – jsi přece taky „jenom člověk“. Jak relaxuješ, jak se dobíjíš, abys zvládla firmu a ještě být mámou?

Musela jsem se naučit odpočívat, jinak to nejde. Ale je pravda, že když člověk dělá práci, která ho baví, ani si neuvědomuje, že pracuje a někdy u ní vydrží i dlouho do noci. Tahle práce je pro mě zároveň i relaxací. Ale samozřejmě si občas ráda udělám volno – ráda jezdím a řídím, a tak třeba spojím cestu po Evropě pro zboží s několikadenním výletem.

Splnil se ti sen - živí tě to, co tě baví, ale přesto, měla jsi někdy chuť s tím praštit?

Nejproblematičtější jsou vždy mezilidské vztahy. Řídit chod firmy tak, aby všechno klapalo a ještě byli zaměstnanci i zákazníci spokojeni dá opravdu zabrat.

Potkaly mě náročné chvíle, kdy jsem měla starostí nad hlavu, ale nikdy jsem neuvažovala o tom, že bych šla dělat něco jiného. Tahle práce mi totiž nabízí tolik různých možností, že se můžu vydat třeba trochu jiným směrem, ale přitom u ní zůstat.

Úspěch vůbec často zamíchá osudy lidí - setkala jsi se se závistí, záští, zůstali ti opravdoví přátelé?

Já si závisti ani zášti nevšímám. Asi na to nemám čas. A i když najdu své auto poškrábané a je mi jasný, že to musel udělat někdo ze závisti, neřeším to a ani mě to nijak netrápí. Beru to tak, že to je problém těch lidí, kteří mi závidí a ne můj problém, tak se tím nezabývám.

Jestli mi zůstali opravdoví přátelé? Mým životem prošlo hodně přátel a řekla bych, že jich přibývá. Nevzpomínám si, že bych někdy ztratila nějaké přátele kvůli úspěchu – asi nejsem ještě natolik úspěšná, abych kvůli tomu přicházela o přátele J

Šťastná to žena! Ale přesto, máš nějaké další sny, které třeba s balením nesouvisejí?

Třeba bych už konečně mohla někoho sbalit, že? Ale to vlastně s balením souvisí J

Ale vážně, já sny vlastně nemám, mám pár přání a plánů a nechávám na osudu, jestli se splní nebo ne. Když ano, bude to fajn, když ne, bude to taky fajn. Vím, že mi život přichystá sám něco, co bych stejně předem nevymyslela a já pak třeba zjistím, že je to mnohem lepší než moje původní přání. Nesnažím se za každou cenu jít za svými sny, nechávám život plynout a těším se, co mi zas nového přinese. Nejsou to jen samé příjemné situace, ale po čase vidím, že i ty kopance měly smysl a že jsem se díky nim dostala někam třeba dál a něco pochopila.

Například, když jsem skončila mateřskou, chtěla jsem pracovat v propagaci a měla jsem sen být jednou návrhářkou a navrhovat výlohy a dekorace. Bohužel se snižovaly stavy, a tak moje místo aranžérky bylo zrušeno. Tenkrát jsem z toho byla smutná, ale díky tomu, že pro mě neměli místo, se mi otevřely další možnosti a já jsem dneska moc ráda, že jsem tenkrát mohla založit firmu na balení dárků.

Z těch soukromých přání by se mi třeba líbilo mít ještě miminko, ale pokud se tak nestane, vím, že je to tak v pořádku a že to tak má být… Po čase vždycky přijdu na to, že každá situace má nějaký smysl.

Jsi krásná, mladá úspěšná žena a přesto žiješ s dcerami sama...

Neříkám, že chci zůstat celý život sama, ráda se seznamuji s novými lidmi, nebráním se žádnému setkání s žádným chlapem, ale asi se ještě neobjevil ten, s kterým bych mohla do vztahu jít. Nechávám tomu volný průběh a uvidím, co mi přinese budoucnost…

Myslíš si, že se muži úspěšných žen bojí?

Určitě ne všichni, ale je pravda, že se mi často stává, že mě muži pozvou na schůzku a na poslední chvíli ji odřeknou. Tak si myslím, že tihle asi nemají odvahu se se mnou setkat.

Myslím si, že muž, který se bojí úspěšné ženy, se bojí především sám sebe a své nedokonalosti. Hodně lidí se za svou nedokonalost stydí, nechce si ji přiznat, snaží se své chyby před ostatními skrývat a maskovat, a tím si dělají především problémy sami v sobě. Ale nedokonalý je přeci každý! Stačí si to jen uvědomit, mít se rád i se svými chybami a třeba se na nich snažit pracovat. Pokud tohle člověk pochopí, bere lidi jako rovnocenné a nemá jediný důvod se bát úspěšnosti druhých.

A máš tedy nějakou pihu na kráse? Prozraď jednu malinkou slabůstku…

Mám chyb plno! Poslední dobou o nich hodně přemýšlím a zjistila jsem, že mám aspoň kousek od každé negativní vlastnosti. Například občas závidím - třeba lidem, kteří nic nemusí řešit, kteří se nezamýšlejí nad tím, že by se nemělo krást a lhát, dělat podrazy apod...

Někdy se přistihnu, že lžu - nejčastěji sama sobě, jindy zas někomu něco nepřeju, jsem taky dost sobecká, taky hrdá... Těch "pih" mám plno! Občas, když vidím tu velkou hromadu těch špatností, co v sobě mám, se z toho hroutím, ale pak mě napadne, že je dobře, že to na sobě aspoň vidím a vím, na čem mám pracovat. Krůček po krůčku tyhle neřesti odstraňuju a někdy to dost bolí.

Působíš tak vyrovnaným dojmem, že člověka napadá, že ani neumíš zařvat. Ten vnitřní klid, který z tebe vyzařuje, máš vrozený, nebo jsou to „léta praxe“? Jsou lidi, kteří pro každou hloupost vylítnou jako čertík z krabičky.

No, možná mám spíš problém, že vybuchnout neumím. Tak se to teď učím. Učím se jít do konfliktů, i když se mi do nich nechce, umím už i zakřičet a sprostě nadávat, ale snažím se ten svůj hněv mít pod kontrolou. Experimentuju sama se sebou a koukám, co to udělá. Je to někdy dost těžký se naštvat, ale jen navenek a uvnitř zůstat klidná. Už jsem si to párkrát vyzkoušela a výsledek mě vždycky dost překvapil. Nejen, že jsem pak zůstala v pohodě, ale člověk, s kterým jsem konflikt řešila, sám po chvíli pochopil, kde udělal chybu. Nedokážu to vždycky a v každé situaci, ale myslím, že je to dobrý návod, jak konflikty řešit. Chce to vždycky zůstat nad věcí.

Že působím vyrovnaným dojmem? No, to nevím... Je pravda, že mě máloco a málokdo rozhodí, to asi opravdu díky kopancům, kterých jsem si zažila už docela dost. Pak totiž každou další nepříjemnou situaci už nevidím jako problém, ale jako maličkost, která se dá jednoduše vyřešit. Všechno je to o zkušenostech. Každý sbírá zkušenosti, někdo jich má víc, někdo míň a podle toho lidi věci chápou nebo nechápou.

Mužského pohlaví je ve tvé domácnosti zatím jenom kocour… Máš dvě dcery. Jak to funguje –  dámská jízda s pubertou v zádech?

Myslím, že skvěle. S holkama jsme spíš kamarádky, máme hodně otevřený vztah, a tak se nebojí svěřit se mi se svými problémy. Teď například s klukama… A zrovna tak i já před nimi nemám žádné tajemství.

Dokážeš odhadnout, do jaké míry se „pomamily“ a půjdou ve tvých šlépějích?

Myslím, že nepůjdou. Obě mi sice občas ve firmě vypomáhají, ale myslím, že ani jedna by nechtěla firmu převzít. Obě jsou dost schopné a výrazné osobnosti a myslím, že si jednou každá založí svou vlastní firmu v úplně jiném oboru. Starší Míša se věnuje čínštině a mladší Markéta sportuje – je dvojnásobnou mistryní ČR v akrobacii.

Takže v rodině vyrůstá další generace úspěšných žen. To je úctyhodné, že jim dáváš v tomto směru svobodu. Někteří rodiče nutí své děti k pokračování svého díla bez ohledu na jejich vůli.

Z vlastní zkušenosti vím, že někoho do něčeho nutit, je nesmysl. Rodiče mě nutili do hry na klavír a já ho pak spíš nesnášela. Snažím se své děti nenutit do ničeho, chci, aby si samy našly vlastní cestu. Samozřejmě jim nějaké hranice dávám, ale nemůžu je nutit a omezovat tím jejich vlastní svobodu. Myslím si, že spousta rodičů chce po svých dětech, aby je ve všem poslouchaly a nutí je do toho, co chtějí oni, ale už se neptají na názor dětí. Je to asi především sobectví rodičů, kteří považují děti za svůj majetek. Ale tihle rodiče si neuvědomují, že když bude dítě stoprocentně poslušné, vyroste z něj člověk, který nebude mít vlastní názor a bude celý život jen poslouchat druhé. Anebo takové dítě bude silnější osobností a rodičům se nejpozději v pubertě postaví a bude dělat všechno zcela opačně, než co rodiče chtějí.

Nejen dokument z cyklu „Dvanáct odvážných“ v televizi z tebe udělal známou osobnost. Dotkla se nějakým způsobem popularita tebe nebo tvých dětí?

Nemyslím si, že jsem známá osobnost. Z téhle představy jsem se probrala hned po mém prvním vystoupení v televizi, někdy v r.1997. Těsně po natáčení jsem jela metrem a koukala se po lidech, jestli mě poznávají. No, nepoznal mě samozřejmě vůbec nikdo, a tak jsem to pochopila a začala se sama sobě smát. A od té doby už mě nikdy nenapadlo hrát si na známou osobnost. Možná mě znají lidé, kteří se pohybují v dárkovém balení. Těší mě, když mi lidé píší maily nebo mě poznávají v mém obchodě, ale zatím mě ještě nikdo nezastavil na ulici, aby mě požádal o autogram J. Ale musím se pochlubit čerstvým úspěchem: před pár dny mi přišel mail od jedné paní, která mi psala, že má všechny moje knížky a že je z nich nadšená, že si je stále prohlíží a i podle nich balí dárky. A pak ještě psala, že ty moje knihy patří k nejoblíbenějším knihám v její knihovně, hned po knihách Michala Viewegha J

Dokážeš si představit, že bys teď mohla přestat pracovat … Co bys dělala?

Asi by mě k tomu musely donutit okolnosti. Nevím, co přinese budoucnost, je možné, že v dárkovém balení někdy přestanu pracovat, kdo ví…

Jak už jsem říkala, tahle práce mi přináší hodně možností a díky ní už jsem měla spoustu příležitostí vyzkoušet si i další profese – například spisovatelka, ilustrátorka, moderátorka, grafička, fotografka, fotomodelka, organizátorka, lektorka, řidička, cestovatelka…

Takže hodit všechno za hlavu a odjet si užívat života na Seychely - to není nic pro tebe?

Nebaví mě jen tak lenošit a nic nedělat. Na Seychely bych se možná podívala ráda, ale jen na krátkou dovolenou. Kdybych měla odjet do nějakého „ráje“ a nic tam nedělat, byl by to pro mě nejspíš nejhorší trest. Asi bych si taky nedokázala užívat jen tak pro sebe. Tahle moje práce mě těší a naplňuje, protože ji zároveň dělám i pro lidi. Nejen tím, že jim hezky zabalím dárek, ale i tím, že tyto triky prozrazuji na kurzech a i tím, že vytvářím knihy, které spoustu lidí zajímají.

Když dostaneš dárek, probudí se profesionální deformace a zkoumáš, jak byl zabalený? Díváš se mu takříkajíc pod sukně?

Určitě se dívám na každý dárek, jak je zabalený, ale rozhodně to nekritizuju a už vůbec by mě nenapadlo někoho odsoudit za to, že mi dárek zabalil ošklivě. Někdo je prostě manuálně zručnější a někomu to třeba zas víc pálí. A tak je to dobře. Kdyby všichni uměli všechno stejně, tak by byla na světě hrozná nuda. 

Náš hovor se pořád motá kolem tvé práce - tak trošku jinak: kým jsi, když se nikdo,
ale OPRAVDU nikdo nedívá?

Poslední dobou zjišťuju, že se ani pořádně neznám a občas jsem překvapená, kdo vlastně jsem. Nevím, jestli se chovám jinak před druhými a pak sama před sebou - myslím, že ne. Aspoň se o to snažím. Už dávno mě přestalo bavit hrát tyhle hry a před někým se přetvařovat nebo se dělat lepší. A když se nikdo nedívá, dloubu se například v nose J

Děkuji za rozhovor

Hana Husáková, seminární práce

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tina, duben 2006

RADKA KŘIVÁNKOVÁ SE PROBOJOVALA DO KNIHY REKORDŮ

A PAK I DO TELEVIZE

 

Začalo to tím, že po návratu z mateřské dovolené pro ni v pražském obchodním domě Kotva už nezbylo místo aranžérky.

Přestože neměla ani korunu do začátku, rozhodla se podnikat ve zcela neznámém oboru a založit první firmu na balení dárků.

„Začátky byly docela těžké, když jsem navíc doma ke dvěma dětem neměla nejlepší zázemí. Manželství přestávalo fungovat a peníze nebyly“, vzpomíná na své začátky dnes už s úsměvem.

Začala jsem učit konkurenci 

Protože za bývalého režimu jaksi tento způsob podnikání nebyl obvyklý, setkávala se také někdy s negativními reakcemi u zákazníků. Někteří nechápali, proč by měli za zabalení platit a že je to služba jako každá jiná, že něco stojí materiál, něco energie a nájem, což musí podnikatelka platit. Postupně se ale dárkové balení ujalo – zejména proto, že Radka měla stále nové nápady, jak se z papíru dá udělat téměř umělecké dílko.

„Otevřela jsem stánky i v dalších obchodních domech a nákupních centrech, ale v současné době se soustředím na svůj vlastní obchod v Legerově ulici v Praze a také na psaní knížek. Nevadí mi, že mi začala růst konkurence, tu si dokonce sama vychovávám i pořádáním odborných kurzů...“

V balení aut už mám velkou praxi

„Kdysi jsem si naivně myslela, že si své nápady můžu dát patentovat – obzvlášť proto, že jsem je zahlédla i u konkurence. Jenže bych zaplatila velké peníze za jeden nápad, který by pak stačilo zabalit do jiného papíru a už by to nebylo žalovatelné. Proto jsem se rozhodla, že půjdu opačnou cestou, že budu učit, jak se to dělá. Knihy, které jsem vydala, jsou velmi úspěšné. Včera mi například volala sedmdesátiletá paní, a říkala, že si je prohlíží každý večer před spaním. A tak vidím, že je o toto umění zájem,“ říká spokojeně Radka.

Podnikavá aranžérka se časem rozvedla, vychovává dvě děti a je pyšná na třináctiletou dceru, která se stala mistryní republiky v akrobacii. Onu houževnatost mají zřejmě v genech. Možná je taky úspěch v tom, aspoň to tak Radka tvrdí, že práce se má dělat ne pro peníze, ale pro radost.

Onu radost si dělá tím, že vymýšlí kuriózní balení dárků. Už se tak dostala i do Guinnessovy knihy rekordů. Dokázala totiž zabalit nejmenší a také největší dárek. Ten nejmenší byl několikamilimetrový drahokam zabalený se vším všudy – i s vějířkem a mašličkou. A ten největší?

Tím byl nákladní automobil. „Koupila jsem 120 metrů čtverečních modré fólie, kterou jsem pak slepovala sedm hodin v jedné školní tělocvičně. Nejtěžší bylo samozřejmě vlastní balení, které mi ve finále málem znemožnil vítr. Ale nakonec všechno dobře dopadlo. Jinak v balení osobních aut už mám docela slušnou praxi…“ směje se Radka.

Její služby dnes vyhledávají i hlavy státu. Balila například dárek pro princeznu Dianu, hodiny pro Gorbačova (když se dozvěděla, kolik stály, podlomila se jí kolena) a mnohé další slavné osobnosti. A co byl nejhorší zážitek?

Asi když přišel zákazník s přáním, abych mu dárek zabalila tak, jako by ho balil on sám. Tedy, aby tam bylo něco nakřivo, polepené lepenkou podobně. Nechtěl totiž, aby jeho přítelkyně poznala, že vyhledal odbornou pomoc. Tak to mi šlo fakt špatně,“ přiznává Radka.

Zanedlouho ji uvidíme i v cyklu TV Prima Dvanáct odvážných, který sleduje nejzajímavější osobnosti podnikání u nás.

Radka se stala v balení dárků skutečnou umělkyní. Ve svých třech knihách popisuje, co všechno se dá z papíru vytvořit – nejrůznější vějířky, květiny, zvířátka, zkrátka všechno, na co si vzpomenete i nevzpomenete.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Právo – listopad 2005

RADKA KŘIVÁNKOVÁ: ZABALIT PŘEKVAPENÍ SI ŽÁDÁ NÁPAD

 

Co kdyby vás někdo požádal, abyste mu nádherně zabalila čtvrt kila máku, jenže každé zrnko zvlášť?

Na takovou otázku Radka Křivánková odpovídá: „Proč ne? Vyhověla bych mu.“ Hned ovšem dodává: „Chtěla bych ale nejdřív vysokou zálohu.“

Paní Radka je totiž něco jako mistryně světa v balení dárků. V Guinessově knize rekordů se ocitla hned dvakrát: Jednou za dárkově vyšňořený kamion, podruhé naopak za téměř droboulinký balíček obsahující ještě menší opálek, největší a nejmenší svého druhu.
 

Mýlil by se však, kdo by tuto drobnou elegantní dámu považoval za osobu výstřední, ne-li přímo potrhlou. Paní Křivánková je totiž úspěšná majitelka firmy, selfmademanka, které se v Česku splnil sen málem vánoční.
Dnes její podnik vyřizuje hromadné zakázky pro velké firmy i dováží a prodává dekorační materiál.

„Pro ruční papír jsem si jela do Indie,“ prohodí jen tak mimochodem. Dodnes ji ale lákají zdánlivě šílené úkoly. „Ještě se mi nestalo, že bych nějakou zakázku nezvládla. Z jednoho pánského časopisu mě požádali, abych pro ně dárkově zabalila nahou slečnu. Chvíli jsem vymýšlela, jak na to. Nakonec jsem jí vyrobila z dekoračního papíru podprsenku i kalhotky a zabalila ji do dárkového papíru se stuhou...“, říká.
Kromě šikovných rukou a vybroušeného vkusu totiž paní Radku živí i nápady a odvaha je uskutečnit.
„Zabalit kamion jsem stihla za třináct hodin, z toho většinu zabrala příprava,“ vzpomíná. Mnohem déle ji trvalo, než vymyslela originální způsoby, jak někomu dát pod stromeček nebo ke svatbě peníze. Proč je dávat v obálce, když můžete stočit bankovky do papírové holubičky nebo třeba jimi pokrýt láhev dobrého pití.
Radka Křivánková zužitkovala své nápady i jinak, napsala už tři praktické knížky o zdobení dárků. Ale kuriózní úkoly ji baví dál.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Blesk – červenec 2005

KAMIÓN S MAŠLÍ ? PRO RADKU ŽÁDNÝ PROBLÉM !

BALÍ DÁRKY KORNOVI I BÍLÉ

Umí doslova čarovat s balícím papírem. Dokáže překrásně zabalit vycpaného orla, šestiramenný lustr i drobný šperk. Díky svým nápadům a šikovným rukám se Radka Křivánková (36) dostala i do světové Guinnessovy knihy rekordů. Dokázala totiž zabalit nejmenší a největší dárek na světě.

„Ještě se mi nestalo, že by někdo přinesl dárek, který bych nedokázala zabalit,“ říká Radka Křivánková. Na střední škole vystudovala obor propagační výtvarnictví a ve světe balicích papírů, mašlí, mašliček, drátků a perliček se pohybuje už deset let.

Začátky nebyly jednoduché, vzhledem k tomu, že s touto službou začala jako první u nás, nějaký čas trvalo, než si zákazníci zvykli, že si dárek mohou nechat ozdobně zabalit. Spokojených zákazníků ale začalo postupně přibývat, a dnes mezi nimi nechybí i známé osobnosti. Mezi věrné zákazníky patří třeba Jiří Korn, Lucie Bílá, Jana Štefánková, Hana Zagorová či Marek Eben. „Jsem asi jediný člověk, který ví, co si dávají naše hvězdy pod stromeček,“ říká Křivánková, která dárky balí už deset let. „Líbí se mi, když někdo s vymýšlením dárku dá práci. Ráda vzpomínám na mladíka, který chtěl zabalit prstýnek pro svoji vyvolenou. Přinesl si vycpaného orla a chtěl, aby krabičku s prstýnkem držel orel v zobáku,“ usmívá se. „Napřed jsem proto zabalila krabičku s prstýnkem a potom ještě orla.“ Mezi neobvyklé zakázky patří třeba i přání zabalit lyže tak, aby nebylo poznat, že to jsou lyže nebo požadavek jednoho pána, zabalit dárek, aby to vypadalo, že ho balil on.

„Mezi méně obvyklé dárky, které jsem balila, patří třeba jízdní kolo, houpací křeslo nebo šestiramenný křišťálový lustr. Naopak, nejčastěji balím svíčky, cédéčka, knihy, lahve a bonboniéry,“ vypočítává Radka. Přestože začínala bez koruny, je nyní majitelkou už několika »balících« stánků i »kamenného« obchodu. „Zaměstnávám čtyři stálé zaměstnance, ale před vánocemi mám okolo padesátky brigádníků,“ říká energií nabitá žena, která, kromě práce ve svém obchodě, vede kurzy balení dárků a o tomto tématu vydala i dvě úspěšné knihy a připravuje třetí. „To co dělám, mě hrozně baví. Je samozřejmě skvělé, že se s tím uživím, ale důležitá je pro mě i spokojenost zákazníka a zaměstnanců,“ říká Křivánková, která už plánuje jak zabalit celý dům a přemýšlí, jak by se dal zabalit oheň.

 
NEJ dárky Radky Křivánkové

NEJmenší – třímilimetrový opál

NEJvětší – kamión o velikosti 8 x 3 x 4 metry

NEJdražší – starožitné hodiny za statisíce, určené jako dárek Michailu Gorbačevovi

NEJlevnější – houska

NEJneobvyklejší – kus syrového masa, který byl určen jako vtipný dárek pro vegatariána

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dětská tisková agentura, listopad 2005

O DÁRCÍCH, SHOW A RADCE KŘIVÁNKOVÉ

Radka Křivánková je v současné době držitelkou dvou dárkových rekordů – nejmenšího a největšího ozdobně zabaleného dárku: třímilimetrového opálu a kamionu. Je majitelkou firmy specializované na balení dárků. V pondělí 7.listopadu 2005 v obchodním domě Kotva proběhl slavnostní křest 3. dílu knihy Ozdobné balení dárků. Nechyběli ani zástupci Dětské tiskové agentury.

Jako první vystoupil „Pan Bublifuk“ – Václav Strasser. Začal vyfukovat bubliny z obřího bublifuku, pak se pustil do utváření bublin, v nichž byl kouř. Některé takovéto bubliny dokonce držel i v ruce. Vrcholem celého jeho vystoupení bylo, že uzavřel šestnáctiletou dceru autorky v jedné z obřích bublin!

Poté se konal samotný křest knihy za přítomnosti zpěvačky Radky Fišarové (Tři mušketýři, Elixír života, Edith Piaf…), paní Kunáglové z vydavatelství MAC a chybět nemohla ani autorka. Pro tuto příležitost zvolila růžové šaty (i většina věcí kolem byla růžová stejně jako křtěná kniha). Kniha byla pokřtěna vodou ze čtyřiceti zemí světa. K této slavnostní chvíli zazpívala Radka Fišarová tři písně od Edith Piaf.

Následovalo vystoupení Markéty Křivánkové a Michala Grinace – mistrů ČR ve sportovní akrobacii. Jak jsem zjistil, mladší dcera autorky cvičí od pěti let, tři hodiny pětkrát týdně. Předvedla se svým partnerem skvělé akrobatické kousky.

Po jejich výstupu se losovalo o motýlka z pravých peněz, podobného tomu, kterého – avšak jen jako atrapu – dostal každý návštěvník u vchodu.

Je zajímavé, že zatímco první kniha Ozdobné balení dárků je systematicky rozdělena podle významných událostí, druhá podle měsíců, třetí se zabývá odpověďmi na tři otázky – Jak zabalit..? Jak vyrobit krabičky..? Jak vtipně darovat peníze..? Ve všech knihách je množství fotografií, nákresů a doprovodný text. Nechybí ani velmi užitečné rady, jakými nůžkami co stříhat…

Lukáš Hofman, 12 let

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Překvapení, prosinec 2004

SRDCEM BALENÉ DÁRKY JSOU NEJKRÁSNĚJŠÍ

Pro princeznu Dianu balila český křišťál stejně jako pro bývalého českého prezidenta Václava Havla. Michael Gorbačov zase z jejího krásného obalu vytahoval starožitné hodiny. A každou chvíli zdobí prezenty pro Karla Gotta, často také pro Lucii Bílou, Hanu Zagorovou... Radka Křivánková se totiž věnuje ozdobnému balení dárků.

Nemusíte ovšem být celebritou, abyste si od ní odnesli balíček v pěkném papíru, vyšperkovaný nejrůznějšími skládankami, mašlemi, papírovými květinami nebo motýly, peříčky a perličkami. V roce 1995 založila první firmu v Čechách, která zákazníkům nabízela balení dárků po celý rok. Dnes sídlí v pražských obchodních domech Kotva, Vinohradský pavilon a v Prioru. Ovšem teď před Vánocemi její stánky „Ozdobné balení dárků“ najdete i v jiných obchodních centrech v Praze. „Zaměstnávám dvacet stálých pracovníků, ale v předvánočním čase mívám ještě kolem třiceti brigádníků, abychom všechno stihli,“ říká Radka Křivánková, které se o takovémto pracovním kolotoči před více než devíti lety, kdy si po mateřské dovolené pronajala koutek v pražské Kotvě, ani nesnilo.

Bez kapitálu rozjela firmu

„Po mateřské dovolené jsem zůstala se dvěma dětmi sama, a protože jsem nemohla najít práci, rozhodla jsem se, že to zkusím s balením dárků. To mě bavilo,“ vzpomíná na prvotní podnikatelský impuls absolventka střední odborné školy v oboru propagační výtvarnictví, zručná aranžérka a příležitostná písmomalířka. „Začátky nebyly jednoduché. Ráno jsem nakoupila balicí papír a stužky a pak čekala na zákazníky, kteří v té době ještě nebyli na takovouto službu zvyklí. Za celý den mnohokrát přišel jen jeden. Abych se za pultem nenudila, vymýšlela jsem si, čím dárek ozvláštnit a začala jsem skládat různé vějířky, kytičky, motýlky…“

Netrvalo dlouho a před Vánocemi 1995 už Radka Křivánková potřebovala k ruce pomocnici. A pak, že se bez kapitálu u nás nedá podnikat! Zákazníci začali chodit, ale hned si také diktovali – prý, že by chtěli dárek do hezké krabičky. Polepené krabice od bot nebo kartony z oddělení skla jsou v podniku Radky Křivánkové už dávnou minulostí. Krabičky různých tvarů, velikostí, z různorodého materiálu začala po večerech vyrábět nejdříve sama, dnes už na to má lidi

Jak se ocitnout v Guinnessovce

Filozofie „náš zákazník – náš pán“ je sice ve firmě Radky Křivánkové hluboko zakořeněna, ovšem navzdory obecně platným tvrzením není Radka sama žádná „kovářova kobyla“ nebo „ševcova žena“, co chodí bosy. Zdobení vánočních překvapení pro rodinu a přátele nijak neodbývá. „Dárky mám většinou zabalené už v říjnu. Letos jsem se sice opozdila, ale myslím, že zkrátka nikdo nepřijde,“ říká nápaditá žena, která originálně dokáže zabalit křišťálový lustr, aniž by ho strčila do krabice, stejně jako houpací křeslo, lampu, jízdní kolo, nebo dokonce nákladní auto. Na kamion o rozměrech 4 x 3 x 8 metrů padlo 130 metrů čtverečných balicí fólie a 50 metrů stuhy. „Jeden den jsem fólii slepovala v tělocvičně, druhý den jsem za deště a větru auto šest hodin balila,“ vzpomíná Radka. Když prozradíme, že se tak dělo v červnu roku 2002 na náměstí v Pelhřimově, jistě uhodnete, že zručná balička ve městě rekordů a kuriozit usilovala o zápis do Guinnessovy knihy rekordů v kategorii největší luxusně zabalený dárek. A uspěla. Už podruhé. Rok předtím překvapila originálně zabaleným dárkem, který byl rozměry 4 x 6 x 2 milimetry nejmenším na světě. Australský opál o průměru tří milimetrů Radka tehdy schovala do hedvábného papíru s vějířkem, převázala zlatou nitkou a zkrášlila peříčky.

Zabalená radost

„Věřím, že když je něco originální, lidi to zaujme,“ prozrazuje jedno z tajemství svého podnikatelského úspěchu Radka Křivánková. A protože ví, že i sebekrásnější ozdůbky, mašličky a barevné papíry časem lidem zevšední, nabízí stále nové. Pro papír jezdí téměř po celém světě, nejčastěji do Německa, Itálie, Belgie, Švýcarska… a hitem letošních Vánoc se stává vyšívaný papír z Indie, který na dotek připomíná spíše látku než to, do čeho jsme zvyklí obvykle dárky schovávat.

„Balení dárků však není o penězích, o tom, do jak drahého papíru ho zabalíte, ale o radosti. O radosti, s níž při balení myslíte na toho, koho obdarováváte, o radosti, kterou bude mít člověk, jehož chcete potěšit, až dárek dostane,“ říká Radka. Sama má nejraději opravdu originálně zabalené překvapení. A čím člověk může potěšit mistra v balení? „Nedávno jsem dostala dárek ve slámě. Moc mě potěšil, protože ten, kdo mi ho dal, na mě opravdu musel s láskou myslet.“ Pamatujte na to, až pod vánoční stromeček budete zdobit dary, dárky a dárečky. Ty od srdce se poznají dříve, než je obdarovaný rozbalí.

Marie Kurková

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

D-test, prosinec 2004

DÁREK NAD DÁRKY

Víte, co může mít společného myš, kočárek, sněhulák a vláček? Že se vám zdá, že vůbec nic? Možná se budete divit, ale mohou být „kabátem“ či chcete-li obalem dárků. Vyžaduje to od vás jen trochu fantazie, zručnosti a času. Pokud se vám zdá, že toho prvního jmenovaného zase tolik nemáte, a přece byste chtěli krásně zabaleným dárkem potěšit, nezoufejte. On totiž vtipný či zajímavý obal dárku někdy dokáže dělat divy: zdánlivou maličkost povýší na dárek s velkým D. Navíc dnes už existují knihy, v kterých najdete návody, jak dárky balit!

Z vlastních zkušeností mám dojem, že balení dárků většinu lidí příliš nebaví. Nějak se vždy vyčerpají vymýšlením a sháněním toho, co komu dají, a když jsou už už v cíli, tak mají pocit, že „tohle oni nesvedou“, že vlastně nemají po ruce žádný vhodný balicí materiál, že…

V naší rodině patří k nepsaným vánočním tradicím „soupeření“ v balení dárků. Tedy nikoli v množství, ale v nápadech. Jenže loni se přihodilo něco zvláštního. Mrkli jsme na onu tradiční vánoční hromadu (ono když se sejde u stromečku jedenáct lidí, tak už to bývá docela slušná „sbírka“), pak jsem se podívala na sestru, ona na mne a bylo nám jasné. Obě jsme si koupily stejnou knihu „Ozdobné balení dárků“.

Ne, že bychom návody realizovaly tak důsledně, že by se nám povedlo zabalit dva dárky do úplně stejného papíru shodným způsobem, ale podle využitých triků nám bylo jasné, že zdroj naší inspirace byl totožný.

Jedno staré čínské přísloví říká: „Daruješ-li člověku rybu, nakrmíš ho na den, naučíš-li ho lovit, dáš mu potravu pro celý život.“

Jenže jak nazvat počínání podnikatele, který netají své dovednosti před ostatními, ba dokonce je slovem i obrazem hezky vloží na papír a vydá jako knížku? Snad by se měl bát o svou živnost, řeknete si. Ale podnikavá podnikatelka v oblasti ozdobného balení dárků – Radka Křivánková – ví své. Práce jí – byť před rokem vydala první knihu s názvem Ozdobné balení dárků – neubývá. A tak nyní nabízí zručným čtenářům 2.díl této knihy.

Vím, že zabalit dárky lze různými způsoby, ale když už jich v prvním dílu bylo představeno 50, tak co ještě může zbývat do dílu druhého? Že prý dalších 60 nových nápadů?! Přiznám se, že jsem na to sama byla docela dost zvědavá. Radka Křivánková je v balení dárků doslova a do písmene rekordmankou (nejmenší a největší ozdobně zabalený dárek zapsaný i v Guinnessově knize rekordů balila právě ona).

Však také hosté na křtu její knihy ve svých oborech náležitě vynikali: sportovní akrobaté – mistři České republiky Michal Grinac a Markéta Křivánková (dcera autorky), Rado Miličevič – netradiční portrétista, který vám neuvěřitelně rychle vystříhá vaší podobiznu z papíru. A zatímco při většině křtů hrají hlavní roli tekutiny, v tomto případě se kaskadér a fakír Petr Fiedor rozhodl, že to lze i jinak – knihu pokřtil ohnivě!

A jak jinak – nemohly chybět dárky. Radka Křivánková přítomným nejen předvedla ukázku své zručnosti, ale už dopředu jich připravila neuvěřitelnou hromadu. Celou dárkovou loterii!  Každý host dostal při vstupu minidárek a na závěr si mohl vybrat z obrovské hromady nádherně zabalených dárků. Tedy, v některých případech možná jen krabiček, ale v tom právě byla ta loterie. A kdo má skutečně pevné nervy, ten pak může tenhle „loterijní“ dárek někomu darovat pod vánoční stromeček.

Byla jsem zvědavá, jestli vlohy k nápaditému balení dárků mají kořeny už v dětství. Opodál stojící rodiče se pousmáli a na dceru prozradili, že už asi v pěti letech dokázala dárek pro sestru (šaty) vtěsnat do kokosového ořechu! Další otázky jsem kladla už přímo balící rekordmance, Radce Křivánkové:

Balíte raději dárky velké nebo malé?

Balím ráda všechny dárky – velké, malé, kulaté, hranaté i ty beztvaré. Tato práce se mi líbí, protože není stereotypní - téměř každý dárek, co balím, má jinou velikost a tvar. Baví mě, když zákazník přinese dárek zajímavého tvaru, který jsem ještě nebalila a já mohu vymýšlet, jak ho originálně nebo vtipně zabalit.

Jste prý rekordmankou v balení mini nebo naopak maxi dárků…

Oba rekordy byly zapsány v Guinnessově knize rekordů v r.2002 a 2003 a zařazeny mezi české rekordy. V celosvětové databázi rekordů jiný menší ani větší zabalený dárek

zapsán není.
Chtěla bych k tomu ještě dodat, že samozřejmě existují firmy, které dokáží zabalit větší předměty, budovy apod., ale většinou se jedná o technické balení - něco jako když se staví lešení na domech a překryje se plachtou. Já se snažím všechny dárky balit ozdobně - to znamená, že když jsem balila kamión, nešlo jen o to potáhnout ho nějakým igelitem, ale zabalila jsem ho do barevné dárkové fólie, s velkou mašlí, s vějířky a ozdobila velkými "perličkami".

Stejně tak jsem balila i miniaturní třímilimetrový opál - s vějířkem, mašličkou a peříčky. Když balím jakýkoliv (tedy i rekordní) dárek, chci, aby bylo na první pohled vidět, že se jedná o ozdobně zabalený dárek a ne jenom o obalený předmět.

Sportovci před důležitými závody trénují. A co vy?

Na rekordní balení netrénuji - spíš si vše důkladně promýšlím a proměřuji (to se týká spíše těch větších dárků). Ale vzpomínám si, že se mi kdysi stalo, že jsem delší dobu nic nebalila a pak mi chvíli trvalo, než jsem se do toho zas dostala a získala jistotu. Teď už se mi nestává, že bych delší dobu nic nebalila - pořádám totiž kurzy a předváděcí akce, o které je čím dál větší zájem, takže mám pravidelný trénink.

Balení dárků je taková oblast, která se vlastně nedá dokonale natrénovat.  Vždycky se totiž najde dárek, který jsem ještě nebalila a musím nad jeho zabalením popřemýšlet a zapojit fantazii. A to mě nejvíc baví.
O dalších rekordech i o jiných zajímavých akcích v balení dárků přemýšlím pořád, ale chci, aby to vždy mělo nějaký smysl.

Balila jste dárky pro mnoho velmi významných osobností (princezny, prezidenty, císaře i zlaté slavíky). Víte, co slavní lidé dávají či dostávají. Potrápil vás při balení některý z předmětů?

Vloni na Štědrý večer mě napadlo, že vlastně znám tajemství mnoha lidí. Je to docela zajímavé, když si představím, kolik lidí právě teď jásá nad dárkem, který jsem zabalila. A že vím, co se ukrývá v té krásně ozdobené krabičce... Občas u nás za pultem dochází i k zajímavým situacím - vzpomínám si na zákazníka, který přinesl na zabalení dvě krabičky se
stejnými hrníčky - akorát na jednom bylo napsáno "pro Kačenku" a na druhém "pro Ivetku". Zabalila jsem mu je oba stejně a on se zhrozil, že teď neví, kde je který a že to musíme rozbalit, protože by to byl jinak hrozný průšvih.... Tak pak někdy u vánočního stromečku přemýšlím, jak to nakonec s Kačenkou a Ivetkou dopadlo.
Zapeklitých dárků jsem už balila hodně - například houpací křeslo, jízdní kolo, věšák na šaty...

Jaké obalové materiály máte nejraději a proč?

Mám ráda netradiční a originální materiály, takže je sháním doslova po celém světě. Například nyní se mi podařilo dovézt z Indie nádherné ruční papíry, které jsou zdobené zlatem nebo vyšívané zlatými nitěmi, ráda balím i do průhledné látky. Líbí se mi používat k dárkům i různé doplňky jako peříčka, korálky, drátky... A když se mi podaří sladit vše ve stejných barvách...

Přiznám se, že jsem se nedočkavě pustila do listování v nové knize už cestou domů. A nestačila jsem žasnout. Tak tahle „dvojka“ nevypadá, že by to byly nějaké přebytky z knihy první. Zatímco první díl byl rozdělen spíše tematicky podle životních příležitostí (narozeniny, Valentýn, svatba, Velikonoce, Den dětí, Vánoce…), druhý díl je uspořádán podle ročních období a měsíců roku. Pochopitelně, že v něm najdete inspiraci na balení dárků svatebních, pro děti na Vánoce… A dovoluji si tvrdit, že návodů, nákresů a fotografií většinu z námětů zvládne zhotovit každý trošku trpělivý jedinec.

Na závěr nezbývá, než ocitovat slova Radky Křivánkové, která vepsala do úvodu své knihy: „Přeji vám, abyste svými krásně zabalenými dárky potěšili co nejvíce lidí… Luxusně zabaleny přeci nemusí být pouze drahé dary. Zkuste někdy jen tak zabalit obyčejné jablíčko, na které ze zbytečku papíru vytvoříte růžičku nebo vějířek, a toto jablíčko věnovat třeba někomu, kdo je smutný nebo osamělý. Uvidíte sami, jaký zázrak se stane!“ A právě jedno krásně zabalené jablíčko každý z hostů dostal jako vzpomínku na křest knihy. Položila jsem si ho na stůl a vůbec se mi ho nechce z té krásy rozbalit.

Radka Páleníková

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pes přítel člověka, prosinec 2004

TO JE ŠKODA ROZBALOVAT!

…říkám vždycky, když dostanu dárek, který je moc hezky zabalený. Pečlivost při balení dárku vám ze dvou třetin zajistí jeho úspěch. To se spolehněte. Vím, co říkám. A jestli teď někteří z vás namítají, že nejsou příliš zruční nebo nemají čas, tak se vymlouvají. Dárek si dneska můžete nechat zabalit. Zatím ještě není pravidlem, že v tomtéž obchodě, kde briliantový prstýnek koupíte – pánové, ale ve velkých obchodních domech už jsou stánky, které se na balení dárků přímo specializují. Kupříkladu pražská Kotva má hned dva a královnou v nich je Radka Křivánková

Drobná blondýnka, která se stále usmívá (i když si stěžuje, že dnešek je strašný, protože se proti ní spikla snad veškerá možná technika) není tváří neznámou. I když spíš než ona, jsou známé výsledky její práce. Kdo z nás se může pochlubit zápisem do Guinessovy knihy rekordů?

Co jste to vlastně balila?

Byl to opál o průměru 3 mm a zabalený se mi vešel na nehet ukazováčku. V Guinnessově knize rekordů je zapsán jako nejmenší ozdobně zabalený dárek.

A jakou největší věc jste balila jako dárek?

Byl to ohromný kamion na Festivalu rekordů a kuriozit v Pelhřimově. Bylo to fyzicky dost náročné, protože večer předtím jsem si musela v tělocvičně místní školy slepit balící papír z rolí, které byly široké jen jeden metr. Druhý den – už při vlastním balení – byl velikánský vítr a v jednom momentě mi podfoukl už téměř zabalený kamion a já musela začínat znovu. Byla to dost dřina. Ale druhý extrém se nakonec podařil, takže i zabalený kamion je v Guinessově knize.

Vy však nejste výjimečná pouze kuriózními výkony, ale také svými zákazníky. Patří mezi ně lidé všeobecně známí…

Mám štěstí, že způsob, jakým balíme dárky, se lidem líbí a řeknou si to mezi sebou nebo se podívají na naše webové stránky – www.darkovebaleni.cz. Nejlepší reklamou je něčí doporučení. A tak jsem se časem propracovala až do prezidentské kanceláře. Velmi si toho vážím.

Musíte zachovávat diskrétnost, ale přece jenom, můžete prozradit, komu a co jste balila pro Hrad?

Vzpomínám si na dárek pro Michaila Gorbačova, byly to starožitné hodiny pendlovky. Měla jsem je půjčené domů, abych je mohla v klidu zabalit. Krabici, ve které byly uloženy, jsem vykládala saténem a pořád jsem se musela napomínat, abych nemyslela na jejich cenu, protože byla skutečně závratná.

Loni vám vyšla v nakladatelství MAC kniha Ozdobné balení dárků. Nepřipravilo vás to o zákazníky? Podle návodů v knize si mohou lidé zabalit dárek sami.

Moje zaměstnankyně sdílely ze začátku stejný názor jako vy a bály se, že by mohly přijít o práci. I známí mě varovali, že zkrachuju, ale naštěstí se jejich obavy ukázaly liché. Já to přirovnávám ke knihám o vaření – podívejte, kolik je jich na pultech v knihkupectvích, každý jich má doma několik, ale to neznamená, že by lidi přestali chodit do restaurací.

Máte na svém kontě dvě knihy, dva rekordy v Guinnessově knize, balíte dárky pro V.I.P.  zákazníky – to je poměrně strmá kariéra. Jaké je vaše životní krédo?

Věřím, že když člověk ze sebe dá do toho, co dělá, všechno, tak se to na výsledku musí odrazit. Před deseti lety, kdy jsem začínala, by mě nenapadlo, jak budu daleko… Ze začátku to nebyla žádná legrace, lidi brblali, že by zabalení mělo být zadarmo, ale časem pochopili, že námi zabalený dárek vypadá lépe, je v hezkém papíře, má ručně skládanou mašli nebo kytičku a je ozdoben vějířem…

…vějířem?

Ano, vějířem. Už je to hodně let, to k nám ještě chodilo poměrně málo zákazníků, takže byl čas. Přišel pán a chtěl zabalit dárek. A že byl na Havaji, prý dostal dárek, který měl na sobě takový pěkný vějířek, a že stejný chce i ode mne. Tak jsem začala zkoušet, jak by takový vějířek mohl vypadat. Nakonec se to povedlo a mezi našimi zákazníky je vějířek stále velmi populární. Těší mě to.

Vánoce pro vás musejí být dost hektické období.

A řekněte mi, pro koho v dnešní době nejsou? Mám radost, když naši zákazníci odcházejí s dárky, které jsme jim zabalili, a usmívají se.

Zuzana Trankovská

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ring, prosinec 2003

Z MATEŘSKÉ MEZI REKORDMANY

Radka Křivánková je pohledná mladá žena, kterou by určitě každý druhý muž rád sbalil. Není divu, protože její povolání – ozdobné balení dárků – si přímo o tuto narážku říká.

Navíc je autorkou dvou světových rekordů zapsaných v Guinnessově knize rekordů. Před časem zabalila nejmenší dárek, tři milimetry velký opál, který zabalila s vějířkem, mašličkou a peříčky. A protože se jí zalíbilo být rekordmankou, o rok později si vymyslela opačný extrém. Zabalila za dva dny největší balík v republice – osm metrů dlouhý kamion!

Jejích služeb využili i prezidenti Václav Havel a Václav Klaus. Nápad založit firmu na luxusní balení dárků dostala během mateřské, když nemohla najít práci. Začala v obchodním domě Kotva, kde jako první v tuzemsku poskytovala tuto službu.

Její firma také pořádá kurzy dárkového balení, a protože byl o ně velký zájem, Radka Křivánková sedla a napsala knížku o ozdobném balení. Po třech letech hledání vydavatele konečně uspěla a její ojedinělá publikace spatřila nedávno světlo světa.

Petr Jahn

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Květy, květen 2003

DÁREČKOVÁ KRÁLOVNA

Nezaměstnaná aranžérka objevila úžasné zaměstnání, které jí vyneslo dvojí zápis do Guinessovy knihy rekordů

Ke stánku s nápisem Dárkové balení se blíží mladík s obrovskou krabicí. „Zabalte mě do ní a převažte to nějakou červenou mašlí. Přítelkyně má narozeniny, chci ji překvapit,“ prosí Radku Křivánkovou (34). Ta s úsměvem, bez sebemenšího zaváhání chce vyhovět. „Už jsem zvyklá na všelicos,“ vysvětluje svůj klid a spokojeně se usmívá. Málokdo by tušil, co si tato krásná a úspěšná žena vytrpěla.

Po mateřské dovolené ji jako matku dvou dětí nikde nechtěli, ze zoufalství zkusila prodávat i v butiku. „Byl to obchod se značkovou módou, bohužel se tam prodávalo kazové zboží. Styděla jsem se ho nabízet zákazníkům a raději to po čtrnácti dnech vzdala,“ vzpomíná Radka a přiznává pravdivost tvrzení, podle něhož je všechno špatné pro něco dobré.

Tří milimetrová cesta do „Guinessovky“

„Napadlo mě, že se žádná firma nespecializuje na profesionální balení dárků, tak jsem to zkusila. Den pro mě začínal nákupem archů a stužek, do nichž jsem přes den balila. Za utržené peníze jsem nakoupila další ráno nové zboží. Bylo to dost těžké, zákazníkům trvalo půl roku, než si zvykli, že by měli za vylepšení vzhledu dárku platit,“ vzpomíná, dnes už s úsměvem, majitelka osmi poboček svého obchůdku.

Ve světě mašlí, vějířků a rozmanitých krabic brzy přišla na myšlenku udělat nejmenší ozdobný balíček a vstoupit s ním do Guinessovy knihy rekordů. Zhruba centimetrový výsledek jí však připadal pořád hodně velký a sáhla po australském opálu o průměru tři milimetry. Tři hodiny bojovala vyzbrojena pinzetou se zlatou stužkou – připomínající spíše nit, peříčkem a super tenkým papírem, z něhož se dobře skládalo. Odměnou jí byl zápis za dáreček o rozměrech čtyři krát šest milimetrů! „Mají ho vystavený v pelhřimovském muzeu, tak vám ukáži alespoň fotku,“ přiznává Radka a vytahuje obrázek nehtu, který na první pohled vypadá jako umělecké dílo šikovné manikérky.

Vějíř pro princeznu Dianu

Jakmile se svým drobečkem navštívila festival rekordů a kuriozit, začali se lidé ptát, co bude následovat. Zabalit největší předmět se už nabízelo samo. Když Radka zjistila, že v ozdobném obalu ještě nikdy neskončil kamión, pustila se do příprav. „Na zabalení padlo sto třicet čtverečních metrů ozdobného papíru a maxi zásilka ozdob. Po šesti hodinách byl rekord na světě“, vypráví Radka a pohrává si s ubrouskem na stole. Prý přemýšlí, jak podle něho udělat ozdobu na balíček. K podobným nápadům jí stačí procházka přírodou, kde o inspiraci není nouze.

Mezi zákazníky šikovné blondýnky patří Lucie Bílá, Daniel Hůlka, Hana Zagorová, Jiří Korn nebo Jana Štefánková. Různé předměty zdobila ona nebo její zaměstnankyně i pro Václava Havla a Václava Klause. Asi před šesti lety dokonce balila sklo pro princeznu Dianu jako pozornost od české vlády. „Ozdobila jsem ho vějířem, víc už si nevzpomenu, protože je to hodně dávno. Zato na dárek k narozeninám pro Michaela Gorbačova si pamatuji přesně. Šlo o hodiny, jejich cenu jsem se naštěstí dozvěděla až když byl balík hotový. Představte si, co by se mnou asi provedli, kdybych ten kousek za sto tisíc upustila,“ na oko se děsí Radka Křivánková, ale vyzařuje z ní spokojenost. Souhlasí s názorem Lucie Bílé, podle něhož je život jako zebra: nikdy nevíte na jakém pruhu se octnete a jak široký bude. Sympatická aranžérka se z černého dostala na bílý, tak jí přejeme, aby byl hodně široký.

Jana Flašková

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nový čas, Slovensko, únor 2002

BALILA HODINY PRE „GORBIHO“ AJ MANAŽÉRSKE KRESLO

 

Za najmenší zabalený darček sa dostala do knihy rekordov

Všetko sa to sbehlo skoro náhodou. Aranžérka Radka Křivánková z Prahy nemohla nájsť po materskej dovolenke vhodné zamestnanie, a tak si otvorila v obchodnom dome stánok na balenie darčekov.

Radka patrí k ľuďom, ktorí svoje povolanie dokážu pozdvihnúť na vysokú umelecko-remeslnú úroveň. Dnes ponúka zabalenie akéhokoľvek darčeka, balenie atypických rozmerov, ale aj kurzy darčekového balenia.

Vďaka najmenšiemu zabalenému darčeku sa vlani dostala až do Guinnessovej knihy rekordov. „Zmestí sa pohodlne na nacht. Jeho rozmery boli iba 4 x 6 x 2 mm. Darček obsahoval austrálsky opál s prímerom tri milimetre. Najskór som kóli nemu vyrobila maličkú škatuľku z papiera. Tú som potom zabalila do darčekového papiera a previazala mašličkou,“ opisuje Radka svoj rekord. S pýchou potom dodáva, že zlatá mašlička bola ešte vyzdobená drobnými pierkami a luxusne naskladaným vejárikom. Medzi najdrahšie darčeky, ktoré kedy Radka Křivánková balila, boli aj dvestoročné hodiny venované bývalému sovietskému prezidentovi Michailovi Gorbačovovi. „Balili sme aj obrovské manažérske kreslo. Vyrobili sme naň špeciálnu škatuľu a zaviazali sme ho obrovskou mašľou,“ hovorí Radka, ktorá sa už pripravuje na ďalší rekord. Mal by ním byť doteraz najvetší zabalený darček. Čo to bude, to zatiaľ odmietla prezradiť

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Marianne, listopad 2001

NAŠTĚSTÍ MĚ NIKDE NECHTĚLI

Když se někdo v dřívějších dobách chtěl dostat na obor aranžerka, musel být buď opravdu šikovný, anebo mít pořádnou „tlačenku“. Aranžérky, to byly takřka umělkyně, elita mezi zaměstnankyněmi obchodních domů. Zatímco čas roztáčel kolo revolučních změn, aranžérka Radka Křivánková byla na mateřské dovolené. S prvním dítětem, pak s druhým a nakonec z toho bylo šest let. Když se chtěla vrátit ke své práci, už vlastně neexistovala. Firem, které si mohly dovolit zaměstnat člověka s touto profesí bylo jako šafránu, zato aranžérek jako máku. U Radky navíc nešlo jen o nudu z motání se kolem plotny a dětských plen. Manželství přestávalo fungovat, a jí šlo o holé živobytí: „Tři měsíce jsem intenzivně hledala práci. Psala jsem na všechny strany, odpovídala na inzeráty. Bylo to k ničemu.“ V okamžiku, kdy začala bojovat o každou korunu (a byly dny, kdy musela vystačit s pohuhými padesáti), však nezpanikařila. Ba právě naopak: Pochopila, že když jí nikdo nenabídl žádnou slušnou práci, bude si jí patrně muset nabídnout sama. Až tehdy položila sama sobě prostou otázku: Co bych vlastně chtěla dělat, kdybych si mohla úplně svobodně vybrat? A odpověděla si na ni:

„Balit dárky. Chtěla jsem balit třeba i obyčejné dárky do krásných papírů a nádherných stuh, které způsobí, že se tomu, kdo je dostane, úžasem zatají dech.“ V devadesátém pátem roce před Vánocemi požádala vedení obchodního domu Kotva o pronájem stánku s do té doby nevídanou službou: balení dárků. Začínala sama, ale už za pár měsíců si musela pořídit pomocnici a k ní další a další. A také další stánky. Dnes má na různých místech čtyři a těsně před Vánocemi zaměstnává desítky brigádníků. Ne, nebojte, v penězích se neutopila a milionářka se z ní asi jen tak nestane. Lidé se jen pomalu učí, že dokonale vymyšlený a zabalený dárek udělá větší radost než drahý nesmysl a navíc asi netuší, že dárky se mohou dávat kdykoli, nejenom o Vánocích. Na jaře a v létě bývá pořádná okurková sezóna. Radka se však kvůli tomu nijak netrápí. Hřeje jí vědomí, že dokáže svými zabalenými dárky potěšit druhé. A že dělá přesně to, co chtěla dělat.

Mirka Vopavová

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Cosmopolitan, prosinec 2001

INVESTOVALA PÁR KORUN A DNES MÁ VLASTNÍ PODNIK

Možná ji znáte. Modré stánky se zlatým nápisem, zaparkované v několika pražských nákupních centrech včetně Kotvy, Bílé labutě a Pavilonu. Třiatřicetiletá Radka Křivánková totiž povýšila balení dárků na vyhledávané umění. Svůj podnik rozjela před šesti lety díky vyhazovu. „Po mateřské už pro mě v obchodním domě neměli místo v oboru a já byla finančně i psychicky na dně,“ vypráví někdejší aranžérka. „Tak jsem se tam vrátila jako soukromnice a jako první v Čechách zkusila nabízet ozdobné balení dárků.“ Začínala doslova od prvního papíru. „Ráno jsem si koupila dva tři archy a z vydělaných peněz druhý den přidala další.“ Dnes se skrze Radčiny umělecké výtvory ke svým darům prodírají české i zahraniční celebrity všeho druhu a nejmenší zabalený dárek v podobě sotva postřehnutelného opálu ji dokonce vynesl i do Guinnessovy knihy rekordů. „Hodně lidí mě od podnikání odrazovalo, ale já jsem zjistila, že to jde i bez ostrých loktů a podplácení. Dokonce pořádám kurzy balení dárků, kde prozrazuju všechny své triky, a chystám k vydání knihu. Vlastně ani nemám pocit, že pracuju, prostě se bavím a kupodivu to lidi zajímá.

DOKUMENT Z CYKLU 12 ODVÁŽNÝCH - stáhnout video (28MB, format - avi)




:o)